Na metalcoreovém vrcholu se v současnosti drží celá řádka drsných a technicky zdatných kapel a ještě více se jich na výsluní snaží prodrat dřív, než obrovská vlna zájmu o tento styl opadne. Mezi takové patří i nadějní mladíci MALEFICE, kteří se v dubnu minulého roku přihlásili o slovo s novým, v pořadí již třetím albem „Dawn Of Reprisal“. Kapela funguje od roku 2003 a za tu dobu si již stihla vydobýt respekt v Anglii a udělat si jméno četnými turné se slavnějšími kolegy. Že jsou Britové na dobré cestě vzhůru dokazuje i to, že byli přizváni k nahrávání tributového alba PANTERY k výročí smrti Dimebaga Darrella a přispěli předělávkou songu „I’m Broken“.

Na své aktuální desce MALEFICE prezentují drsný metal core bez zbytečných okras a kytarových kudrlinek, ne nepodobný třeba LAMB OF GOD. Hutné, rychlé a houpavé riffy, kombinované se zběsilou dvoukopákovou palbou v přijatelné stopáži, si své příznivce bezpochyby najdou. MALEFICE se vydali cestou tvrdšího projevu, takže na albu nečekejte moc melodických pasáží, o akustických vybrnkávačkách s pomalými sóly nemluvě. Pokud se ale přece jen nějaký takový okamžik či zvolnění dostaví, děje se tak s citem, nekonají se žádné breaky za každou cenu, a občasné zpomalení písním neškodí, naopak, většinou je ku prospěchu věci. Se zpěvem je to podobné, albu vládne sympatický řev Dalea Butlera a čistý vokál abyste na albu hledali lupou (rozuměj není tam). Občas je také hlavní zpěvák podpořen zpěvem ostatních členů v pozadí.

Z hlediska zvukového je na tom album dobře, je vyvážené, všechny nástroje jsou ve výsledku dobře spojené, kytary se v rychlých pasážích neztrácejí v bicích či naopak a i baskytara je pěkně slyšet. Nechybí několik míst, kde se právě tento nástroj na chvilku odmlčí, aby se potom s monstrózním zaduněním vrátil. Zpěv je trošičku vytažený dopředu, ale to je spíš ku prospěchu věci, protože je dobře čitelný. Zvukově tedy není albu co vytknout.

A co vlastně „Dawn Of Reprisal“ nabízí? Některé skladby jakoby podepsali již zmiňovaní LAMB OF GOD (jsou to např. „When Embers Ignite“ nebo „An Architect Of Your Demise“), jiné zase víc než hodně připomínají AS I LAY DYING („As I Bleed“, „Sickened“). Jednotlivé písničky jsou přesto poměrně kvalitní metalcoreové kusy. Jediné velké mínus alba je to, že (jak už vyplývá z toho, co jsem uváděl výše) je poměrně neoriginální. Skladby jsou snadno zaměnitelné, až na pár výjimek (např. vynikající, skoro až soundtrackově epicky znějící „End Of Days“). Nedá se však říct, že by deska nudila, to určitě ne, ale zároveň nenabízí příliš zajímavých a zapamatovatelných momentů. Všechny skladby jsou postaveny na osvědčených a mnohokrát vyzkoušených postupech z osvědčených a mnohokrát obměněných riffů, což způsobuje onen mírný pocit jednotvárnosti, který se po prvním (a i po třetím) poslechu dostaví. Pokud se MALEFICE do budoucna podaří přijít s něčím zajímavějším a originálnějším, jsem si jistý, že o kapele ještě uslyšíme.